Pořád jsi...?
5. 9. 2009
Jsi moje síla, moje slabina,
jsi hebký hlas, kterým můj den začíná.
Jsi moje výhra a moje koření,
jsi moje chyby a všechno co se ocení..
Jsi moje země, když v myšlenkách se ztrácím,
jsi mým větrem, když ve stopách vracím,
jsi oheň a žár, když kousek klidu hledám...
Jsi živou vodou, jejíž hrnek ke rtům zvedám...
Jsi na vodě dům, i starobylý nedobytný hrad,
jsi moje odvaha, a moje probuzení, snad!
Jsi řád co mi dáváš svojí pravidelností,
jsi sníh co zmizí svojí neuvážlivostí.
Jsi moje dospělost a taky moje dětství,
jsi mojí radostí, bázní, respektem a dobrou zvěstí
..... jsi to opravdové štěstí?
