V první řadě je důležité, přijít těsně po otevírací době - lépe být tam ještě o alespoň 15 minut dříve. Nejlepší úvod je, a nenaserete tím jen pokladní, se dívat s obličejem přitisknutým na výlohu, jestlipak tam náhodou někdo už není. ....

Jsi moje síla, moje slabina,
jsi hebký hlas, kterým můj den začíná.
Jsi moje výhra a moje koření,
jsi moje chyby a všechno co se ocení..

jsi kapka deště na tváři...
jsi hvězda která zazáří...
jsi dotek slunných paprsků...
jsi nebe plné záblesků...

Jak stínům mám vzít slunce záři,
jak ubrat mám dny v kalendáři,
jak dešti říct - ať prší květy,
jak nepsat jenom holé věty.

Jsi mojí součástí, spolu i stárnem,
jsi kouskem vesmíru, na který si sáhnem,
jsi rytířem bílým na černém koni,
jsi myšlenkou dlouhou, co v hlavě se honí.

Chci kýčovitou větou říct,
že nejsi vzduch, jsi pro mě víc,
že Tě mám u sebe, hluboko v srdci
a s tím jak odcházíš, část se vždy ztrácí.

Plánový odjezd v pondělí večer se nekonal, jakýsi bacil mě skolil natolik, že jsem nebyla schopná ani vstát, natož řídit a s teploměrem v puse, jehož hodnoty ukazovaly rozptyl 38,8 – 39,2, obkládkem na čele jsem se proskuhrala celou nocí, abych ráno poté navštívila svého lékaře, který mě s kupou prášků poslal zpátky do postele. To tak, léky zabraly  a...

Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším výkonu čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde fanoušek, který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší výkon.

Další z řady mých osobních příběhů je tu. Protože jsem se dlouho nevykecávala, musím Vám všem říct, že konec loňského roku byl opravdu veselý a moc se mi líbil. V práci bylo tak rušno, že sem chvílema nevěděla kde mi stojí hlava, vrátil se mi zase na chvíli přítel z Iránu a tak mi kompenzoval hlavu v pejru, probíhalo spousty vánočních večírků a z toho všeho jsem měla jako obvykle spoustu naprosto "skvělých" nápadů.... Jedním z nich byl i Silvestr na Ještědu.